3. den

Dnes vstáváme velmi brzo, jelikož navštívíme lokace, které jsou opravdu daleko. Vyrazili jsme tentokrát přímo na sever. Čekala nás dvouhodinová jízda (asi 160 kilometrů) na poloostrov Snæfellsnes, k lávové pláži Ytri Tunga, kde lze sledovat povalující se tuleně. Po příjezdu jsme samozřejmě všichni chtěli co nejdetailnější záběry. Šli jsme tedy přes pláž posetou velkými a kluzkými kameny, nezřídka pokrytými nacucaným mechem. I našel se šikula, co se propadl pár desítek centimetrů do ledové vody, která se tvářila jako písek. Poté, co nás začal nudit velice zábavný tulení život, pokračovali jsme o kousek dál, k osadě Búðir. Během cesty byly opravdu nádherné výhledy do krajiny a na vysočinu uprostřed poloostrova. Kousek od osady, směrem k pobřeží, je často fotografovaný a osamocený černý kostelík Búðakirkja.

Po další půlhodinové jízdě jsme dojeli k asi nejznámější islandské hoře Kirkjufell, která se zformovala během zalednění jako nunatak. Je známá především ze seriálu Hra o trůny jako hora, kde se zrodil Noční král. Přes silnici, na protější straně hory, jsou vodopády Kirkjufellsfoss, které jsou často současně fotografovány s horou.

Po pár minutách jsme zastavili v malém městečku Grundarfjörður na oběd. K obědu jsem si v místní restauraci vybral domácí, velmi hutnou polévku (chutí připomínala dýňovou), k ní se podával ještě horký domácí chléb z pece, který jste si ještě mohli namazat máslem. Polévka byla výborná, stejně tak chléb s rozteklým máslem. Jak už jsem ale jednou psal, služby jsou na Islandu velmi drahé, včetně gastronomie. Polévka stála neskutečných 11 eur. Ale… to by v tom nebyl jiný fígl. Na ostrově existuje nepsaný zvyk. Pokud vám jedna porce polévky nestačí, můžete si jít jednoduše přidat. Maximálně však dvakrát. A tak jsem si šel nabrat znovu, až jsem si říkal, že vlastně cena odpovídá kvalitě i kvantitě. Jako správný Čech jsem si dal na spláchnutí místní vychlazený ležák Viking.

Následovala krátká dvacetiminutová jízda k nejseverněji umístěné lokaci celého našeho zájezdu. A to na farmu do Žraločího muzea (isl. Bjarnarhöfn Ferðaþjónusta). Nachází se v malé rybářské osadě Bjarnarhöfn, kde se vyrábí tradiční islandská pochoutka hákarl.

Pochutina se datuje již od vikingské éry, kdy bylo nutné najít dostatečnou potravu pro armádu, jelikož jí na ostrově byl nedostatek. Hákarl se vyrábí fermentací masa žraloka malohlavého. Paryba se totiž musí vyrovnávat s nízkou teplotou a vyšší salinitou vody vyšším obsahem močoviny v krvi a je tudíž pro člověka zasyrova toxická. Pečením ani vařením nežádoucí látky nelze odstranit. Původní vikingský způsob fermentace, kdy se maso zahrabávalo do písku a následně zatěžkávalo velkými kameny proti mlsným rackům a postupnému vymačkávání šťávy, se již nepoužívá. Dnes se maso ukládá do speciálních plastových kontejnerů na 4–6 týdnů. Následně se maso u obou procesů musí ještě 4–5 měsíců vysušit v odvětrávané stodole, a to pouze od podzimu do jara. V létě by žraloka sežraly mouchy. Podává se chlazený a zapíjí se frťanem kmínové pálenky Brennivín. I přesto maso odradí hnilobným a čpavým zápachem. Konzistencí připomíná špek a chutí, kromě již zmiňovaného zápachu, velmi uleželý sýr s rybinovým podtónem. Například takový Gordon Ramsay tvrdí, že nic horšího v životě nejedl a maso po ochutnání vyplivl.

V muzeu lze kromě ochutnávky i prohlédnout komentované video, jak se hákarl vyrábí. Stejně tak lze najít i velké množství exponátů zdejší divoké přírody, včetně nástrojů z vikingské éry. Venku potom uvidíte vysušovací boudu, odkud se line specifický zápach.

Po odjezdu z rybářské osady byl úžasný pohled na 4000 let staré lávové pole, skrze něž jsme projížděli. O deset minut později jsme zastavili u jezera Selvallavatn, kde se dalo sejít velmi opatrně až pod vodopád Selvallafoss. Panoráma do okolí kolem vodopádu bylo neskutečné. Při cestě zpět do Reykjavíku byla poslední zastávka na čerpací stanici ve městě Borgarnes. Celé město leží na fjordu Borgarfjörður. Hned za pumpou byl parádní výhled na zátoku a okolí.

Po příjezdu na ubytování zbylo ještě trochu času si znovu projít hlavní město Islandu, tentokrát za světla. Vrátili jsme se ke kostelu a skulptuře archy, nakoupili pár maličkostí a památečních věcí.