Jednalo se o první větší cestu mimo evropskou pevninu, na kterou jsem navíc vyrazil z Čech sám. Řidičský průkaz na ostrově, který jsem v tu dobu ještě nevlastnil, by měl být základ. Proto bylo jasné využití cestovní kanceláře. Narazil jsem na jednu slovenskou, která pořádá zájezdy pro menší skupinky cestovatelských nadšenců, zabrouzdal a zjistil, že je velice chválená. A tak došlo k objednávce na konec března. Sraz se konal ale až na polském katovickém letišti.

Po cestě vlakem přes celou republiku a příjezdu do Bohumína následoval přestup na autobus. Jelikož jsem dorazil o 8 hodin dříve, přišla vhod procházka po nevelkém historickém centru Katovic a po prohlédnutí hledání přímé autobusové linky na letiště. Cesta busem trvala asi 40 minut. Tak jak to bývá, na letišti se nás ujali dva delegáti, kteří byli našimi průvodci a řidiči po celou dobu strávenou na Islandu. Jako skupina jsme si padli do noty a rychle se spřátelili. S několika jsem dodnes v kontaktu. 

1. den

Asi 10 minut před přistáním v Keflavíku se pod námi, mezi mraky, objevila zamrzlá islandská pevnina. Naprosto bílá zem, kterou rozdělovalo mnoho drobných řek, potoků a pár nevýrazných vrcholů. Keflavík je největší islandské letiště, které se nachází od hlavního města, Reykjavíku, přibližně 50 kilometrů. Po příjezdu na ubytování, vybalení a sprše jsme vyrazili na chvíli do večerního města. Několik pokusů s novým fotoaparátem vytvořilo pár nepěkných snímků místní skulptury Slunečního jezdce (isl. Sólfar) ve formě lodi, špičatého kostela Hallgrímskirkja a barevně osvětlené koncertní síně Harpa. Po Reykjavíku jsme se prošli ještě jednou v jednom z následujících dní, kde se již fotky povedly.

2. den

Po snídani přišlo rychlé sbalení, jelikož nás čekala celodenní jízda po tzv. Zlatém trojúhelníku. Naskákali jsme do dvou dodávek a nejprve vyrazili směr národní park Þingvellir. Po hodinové cestě na nás vykoukla osada Þingvallabær s kostelíkem. Po turistické trase jsme pokračovali dál, kolem islandské vlajky, která sloužila pro spoustu návštěvníků jako autoportrét. Po cestě se naskytlo několik parádních výhledů do okolí.

Během chvíle jsem zjistil, že můžu být rád za turistické boty. Spousta lidí se vyloženě klouzala po stezce. Ovšem, to jsem nevěděl, co nás čeká za chvíli. Velké schodiště nahoru, zmrzlé jako jeden velký kus ledu, obroušený od všech těch turistů. Jediná záchrana byla ve formě ocelového řetězu, kterého se všichni vehementně přidržovali. Připomínalo to záběry klouzajícího zloděje z filmu Sám doma. Několik málo lidí proběhlo s mačkami na botách, bohužel, nebyl jsem mezi nimi. Po náročném výstupu jsme však došli k vodopádu Öxarárfoss. A po několika fotografiích byl zážitek umocněn stejnou cestou zpět dolů k parkovišti.

U hlavní silnice jsme potkali v ohradách několik islandských koní, kteří se nechali pohladit. Po další hodině jsme se dostali ke Zlatému vodopádu (isl. Gullfoss), podél něj vede krátká cesta až k vyhlídkové platformě. O pár kilometrů zpět jsme se zastavili v geotermální oblasti Haukadalur, kde jsou termální a bahenní jezírka zapáchající sírou a především známé islandské gejzíry – Velký gejzír (isl. Geysir) a Strokkur. Geysir je známý tím, že je největší (až 170 metrů), nepravidelný a odvozuje se právě od něj termín gejzír. Strokkur je o pár metrů dále a na rozdíl od něj pravidelný, chrlí vařící vodu každých 5-10 minut do výšky přes 20 metrů.

Přibližně po dalších 10 kilometrech, směrem na jih, je velmi fotogenický vodopád Faxi (isl. Vatnsleysufoss), ke kterému se dá dostat až do bezprostřední blízkosti. Využívají jej hlavně rybáři pro lov lososů.

Při cestě zpět do Reykjavíku jsme se ještě zastavili nedaleko městečka Hveragerði, odkud vedla malá panoramatická čtyřkilometrová trasa přes několik kopců, zamrzlých a kamenitých cest. Během procházky jsme šli podél potoka, který byl nepřekvapivě u parkoviště ledový, ale čím jsme se dostávali výš a dál, tím více se oteploval. U některých dřevěných mostků se nacházely i cedule se 100°C výstrahou. Trasa vedla až do údolí Reykjadalur, které je vyhlášené přírodními termálními říčkami. A tak, po celodenním výletu, přišla zasloužená koupel ve 40°C říčce. Vtipné byly jednoduché převlékárny podél toku, ne už však tolik pro dámské pohlaví. Delegáti nás informovali, že aby člověk nepromrzl a rychle uschnul, je vhodné po koupeli na 20 sekund skočit do sněhu, který se nacházel všude kolem nás. Bylo už relativně večer a teplota na vzduchu se pohybovala pod bodem mrazu. I tak jsem se překonal a vyzkoušel. Doporučuji.

V Reykjavíku jsme se ještě zastavili v supermarketu Krónan, který měl překvapivě podobné ceny, jen o něco málo vyšší než jsou v ČR. Vzhledem k velmi drahým službám na ostrově, je to dobrá informace pro ty, co se snaží ušetřit nějaké peníze.